Manažer festivalu:
Johana Obršlíková
E-mail: tancesse@seznam.cz, tel: +420 724 860 624

Pokud se chcete na workshop přihlásit, napište prosím na e-mail: verisima@luzanky.cz.

Nabídka workshopů:
1. Výrazový tanec – Limon a Horton technika
2. Kontaktní improvizace
3. Integrovaný tanec
4. Africký tanec
5. Flamenco
6. Pohybově divadlení workshop Tělo a krajina
7. Body percussion

1. VÝRAZOVÝ TANEC – HORTON A LIMON TECHNIKA – (obsazeno)
Základy techniky Lestera Hortona v první části hodiny, spojena s kontaktní improvizací ve druhé části.
Lektor: Sylva Tománková
Místo konání: Sokolovna, Srbská 4, Královo Pole, malý sál
Cena: 500 Kč (250 Kč/den)

Sylva Tománková, narozena 27. 9. 1974, je absolventem Filozofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně, oboru Sdružená uměnovědní studia a Janáčkovy Akademie Múzických umění v Brně oboru Taneční pedagogika. V současné době účinkuje v Městském divadle Brno v muzikálových představeních West side story a Koločava. Od roku 2004 je členem tanečního divadla Maximvs Davida Strnada (taneční techniky José Limon, Lester Horton, jazz), kde spolupracovala s choreografy jako Joe Alegado a Cristina Perera.

2. KONTAKTNÍ IMPROVIZACE (obsazeno)
Seminář bude zaměřený na citlivější vnímání pohybových procesů v těle, na citlivější vnímání našeho těla v prostoru a na citlivější vnímání našich tanečních partnerů. Budeme pracovat zejména s těžištěm a osou našeho těla.
Lektor: Kateřina Honzírek Hanzlíková
Místo konání: SVČ Lužánky, Lidická 50, Sál Ornis
Cena: 500 Kč (250 Kč/den)

3. INTEGROVANÝ TANEC (5 volných míst)
Komunikace, inspirace, interakce…Taneční dílna integrovaného tance je určena lidem s pohybovým omezením i bez něj, lidem s předchozí taneční zkušeností i lidem bez taneční zkušenosti. V dílně budeme využívat principy současné taneční techniky a improvizační techniky. Budeme poznávat a rozvíjet naše přirozené pohybové možnosti s ohledem na anatomii našeho těla,  komunikovat v pohybu ve dvojicích a skupině. Budeme hledat estetiku pohybu v zajímavých momentech  při vzájemné pohybové interakci.
Lektor: Jitka Mozorová
Místo konání: Bezbariérové divadlo Barka, S. Čecha 35a, Královo Pole
Cena: 500 Kč (250 Kč/den)

Jitka Mozorová – absolventka oboru Taneční terapie na Univerzitě Palackého v Olomouci v roce
2010. Od roku 2011 ve výcviku Taneční a pohybové terapie pořádaného Asociací
taneční terapie. Společně s Kateřinou Hanzlíkovou vede soubor Integrované
skupiny pohybového studia Cyranovy boty od roku 2010.

4. AFRICKÝ TANEC (obsazeno)
Africký tanec poskytuje ideální prostor pro navázání kontaktu s vlastním tělem, prostor pro hravou a tvořivou energii. Rozhýbe přitom každou část vašeho těla a probudí svaly, o kterých jste dosud nevěděli, že máte. V rámci dvoudenního workshopu se, za doprovodu dvou bubeníků z kapely Tubabu, naučíme tradiční taneční choreografii ze západní Afriky. Nebudou chybět také pohybové a rytmické hry, prostor pro improvizaci a vlastní pohybovou kreativitu.
Lektor: Alena Chládková
Místo konání: SVČ Lužánky, Lidická 50, velký sál
Cena: 600 Kč (300 Kč/den)

Alena Chládková se africkému tanci věnuje od roku 2005. Během té doby absolvovala mnoho workshopů u evropských i afrických lektorů. Strávila celkem 9 měsíců v západní Africe – v Guineji, Senegalu, Sierra Leone a Gambii, kde se zúčastnila několika tanečních workshopů i soukromých lekcí místních tanečníků. Je tanečnicí a bubenicí v brněnské kapele Tubabu. Od roku 2008 vede pravidelné lekce afrického tance v SVČ Lužánky a víkendové workshopy v různých městech ČR.

5. FLAMENCO (5 volných míst)
Workshop bude koncipován především pro studenty začátečníky. Budeme se věnovat rytmické práci nohou, plynulým pohybům paží, technice koordinace těla, rytmice a samozřejmě novým choreografiím.
Lektor: Pavel Lhotský
Místo konání: studio No Feet, Václavská 6, Brno
Cena: 600 Kč (300 Kč/den)

Pavel Lhotský – vedoucí, lektor a choreograf tanečního souboru La Quadrilla Brno v oboru Flamenco a Western dance. Od roku 1999 vyučuje tanec. V dnešní době trvale učí na několika brněnských tanečních školách (Centrum tance, Pasión a Lya) a organizuje a pořádá své vlastní taneční kurzy a semináře. V roce 2011 založil vlastní studio taneční školy „ESTUDIO ANDALUZ“.

6. UMĚNÍ POHYBU – TĚLO A KRAJINA - jen sobota 12.5. (obsazeno)
S tělem a díky tělu otvírat nové cesty a příběhy. Vnímat své tělo, těla ostatních a časoprostor jako prostředí.  Vystavět a prožít procesy imrovizace.
Lektor: Pierre Nadaud (FR)
Místo konání: Stuido No Feet, Václavská 6, Brno
Cena: 250 Kč/den

Piere Nadaud – klaun, filosof, tanečník, choreograf a pedagog. Po  studiu filosofie v Paříži  se v roce 1997 přesunul do České republiky. Absolvoval   na katedře nonverbálního divadla na HAMU.  Založil taneční skupinu Mamacallas, pro kterou vytvářel taneční a/nebo divadelní představení. V současné době  na brněnské Difa JAMU. Poslední práce: autorské představení „Lid beze jmena“, a režie „Na vetvi“ skupiny Decalage.

7. BODY PERCUSSION – jen neděle 13.5. (obsazeno)

Body percussion je jedním z nejstarších hudebních umění na světě, při kterém se k vytváření zvuků používá vlastní tělo.
V průběhu kurzu se naučíme používat vlastní tělo jako hudební nástroj a pomocí tleskání, dupání a dalších zvuků spolu vytvoříme rytmus.
Lektor: Jiří Bouda
Místo konání: Studio No Feet, Václavská 6, Brno
Cena: 250 Kč/den

Jiří Bouda se o hru na tělo aktivně zajímá od roku 2008. V následujícím roce absolvoval  kurz techniky Body percussion ve Španělsku u světoznámého muzikologa Javiera Romera Naranji.Učil se také u amerického muzikanta a choreografa Keitha Terryho. V současné době vede hudební kurzy v SVČ Lužánky, působí v kapele Tubabu a podílí se na řadě hudebních projektů.

Pátek 11.5. 2012

18.00 VERNISÁŽ výstavy tanečního fotografií a zahájení festivalu  – sál Lužánek

18.30  PŘEDSTAVENÍ tanečních souborů – sál Lužánek:
Scarlett Svitavy : Po stopách
ZUŠ Nový Jičin:  Červené jablíčko
Scarlett: Vzpomínka
Scenic Brno: Kytice
Scarlett: Včelín
Nosnost Brno: V peřinách
Scarlett: Houslistky

20.00  PŘEDSTAVENÍ tanečních souborů – sál Ornis, Lužánky
Cyranovy boty Brno: Kavárna

21.30   diskuse o představení s diváky a tanečníky – sál Ornis, Lužánky

Sobota 12.5.2012

15.00      PŘEDSTAVENÍ tanečních souborů – Bezbariérové divadlo Barka
Vyšehrad Praha: Uherský tanec
Motous Nový Jičín: Androgyn
Nebeský oheň Praha: Pizzicato
Vyšehrad: Celebration
ZUŠ Nový Jičín:  To je tvoje místo
Integra Cyranovy boty Brno: Fialová

16.30 – 18.30       diskuse diváků s tanečníky v Klubu cestovatelů (Veleslavínova ul, Královo Pole)

19.00     PŘEDSTAVENÍ tanečních souborů – Bezbariérové divadlo Barka
Cyranovy boty Brno: Vlaštovky táhnou na jih
Akro dance Toruň (PL):  I am
Movo kreo: MáMě

20.30    diskuse diváků s tanečníky o představení, Bezbariérové divadlo Barka

Neděle 13.5.2012

14.00     PŘEDSTAVENÍ tanečních souborů – Bezbariérové divadlo Barka

Malé taneční seskupení Brno: Vertikální plány, Dvoubarevná fuga, podle obrazů Františka Kupky
Nebeský oheň Praha: Pizzicato
Freedom Praha: Osiřelá
Malé taneční seskupení:  Otec mě pozval do kavárny
Nebeský oheň Praha: Moje stavebnice! Nebo naše?
Freedom:  Sen, co se splnil
Akro dance Toruň (PL): Message

15.00     Diskuse s diváky
Zakončení festivalu

Mezinárodní festival tance, tanečního a pohybového divadla

11.-13.5.2012 BRNO

VERNISÁŽ  -  PŘEDSTAVENÍ -  WORKSHOPY

Festival pořádá Pohybové studio Cyranovy boty ve spolupráci s Lužánky – střediskem volného času. Je určený pro neprofesionální soubory, které se zabývají taneční a pohybovou tvorbou. Jejich představení vítáme na naší přehlídce.
Klademe důraz na společné setkání a komunikaci kolem tance, divadla a pohybu, proto budeme upřednostňovat soubory, které se budou účastnit pořehlídky po celou dobu.

PROGRAM:
Festival bude zahájen v pátek 11. května večer vernisáží výstavou fotografií s taneční tematikou, která bude doprovázena prvním tanečním programem,  to vše v  prostorách Střediska volného času Lužánky (zahrada nebo terasa). Vernisáž se pak plynuje přesune do přilehlého parku. Následovat bude večerní představení.
Sobota dopoledne bude tradičně určena pro taneční dílny, které jsou otevřeny jak souborům, tak veřejnosti. Jednotlivé dílny jsou uvedeny v sekci „Workshopy“. Odpoledne a večer proběhnou další  představení.
V neděli dopoledne bude druhá část workshopů. Nedělní odpolední představení budou uzavírat celý festival.
Podrobný program viz „Program“.

Vstupné:
pátek – vernisáž: dobrovolné vstupné
pátek – večerní představení: 70 Kč
sobota – odpolední blok představení: 50 Kč
sobota – večerní blok představení: 70 Kč
neděle – odpolední blok představení: 50 Kč
Celofestivalová permanentka: 600 Kč (zahrnuje vstup na workshopy a všechny blok y představení) – v případě zájmu kontaktujte: tancesse@seznam.cz.

Festival finančně podporuje: Statutární město Brno, Nadace Život umělce. O finanční podporu je požádán Krajský úřaj Jihomoravského kraje.
Spolupráce: Lužánky – středisko volného času, Bezbarérové divadlo Barka
Mediální podpora: Metropolis live, Taneční aktuality.cz

Iluze, Kopřivnice: Obrazy vody

Movo kreo, Brno: Vagabonds

T.I.K., Jilemnice: Sny nezmají hranic

Scarlett, Svitavy: Houslistky

Cyranovy boty, Brno: PůLměSIC

Nebeský oheň, Praha: Kdo jsem?

Nebeský oheň, Praha: Imaginary

Bardo, Brno: Improvizace

Akro dance Theatre, Toruň (PL): Man´s Thing

Adéla Lukšíková, Brno: Slečno Molly

Adéla Lukšíková, Brno: V ní

Quaquattrone, uherský Brod: V koloběhu dní

Nebeský oheň, Praha: Do nebes

Cyranovy boty – Forma a tvar
Ohlasy:
„Ocenila bych hlavně práci se stínohrou.“
„Pestrobarevné, vtipné kostýmy.“
„Výprava byla úžasná, hlavně ty listy.“
„Úžasná proměna listů.“
„Vozíček – super.“
„Líbily se nám kostýmy.“
„Líbila se mi barokní hudba, dodávala náladu.“
„Zaujal mě výraz ve tváři – byl plný emocí.“
„Dokonalá souhra tanečníků.“
„Líbila se mi choreografie.“

O představení:
Forma a tvar vznikala dva měsíce. Premiéru měla 25. října 2010. Vodítkem se stalo baroko – barokní hudba, barokní sukně, figuríny – loutky, kontrast světla a stínu přecházejícího ve stínohru. Kostýmy vymýšleli podle obrázků v knihách tak, aby vystihovali barokní styl, a pak se společně domlouvaly na výsledném tvaru. Choreografie vychází hlavně z pohybových možností tanečníků, kterým se dala jen pevná podoba.
Jak název napovídá, tématem je forma a tvar. Všichni máme nějakou formu, tou je naše tělo ve smyslu figuríny, a této formě dáváme tvar – oblékáme se. Každý chce vyniknout, pěstuje si svou image. Nakonec ale všichni skončí pod sukní – splynou s davem.
HH

„Formotvarování“
Scéna, ta na nás promlouvá jako první. Velké bílé okvětní listy rozmístěné po jevišti. Jsou využité hned v několika směrech. Scénicky jsou použité jako plátno pro stínohru, vzápětí se stávají součástí kostýmu. Baletka za nimi odtančí etudy a pak je „utrhne“ a „sešije“ si z nich sukni. Proměna kostýmu nastane i u postavy Sochy-Loutky, která v krátké etudě objevuje, co si může ze svého „pytle“ vytvořit. Z vaku má několika tahy šaty.
Pohybově je představení také působivé. Ladné pohyby kontrastují s trhanými, pomalé s rychlými. Baletka jako by byla tanečnicí ze šperkovnice – opakujícími se pohyby za doprovodu varhanní hudby. A co dokáže tělo, které se jen minimálně pohybuje, nám ukázal Majky. S tanečnicí byli skvěle sehraní, čímž získali i pochvalu při diskuzi.PPohyb a kontrast – to jsou hlavní znaky baroka a ty také provázely celé představení a celkově spojovalo jednotlivé odlišné plány.
HH

Iluze Kopřivnice – Obrazy vody
Ohlasy:
„Pro mě to bylo silné hlavně kvůli živé hudbě.“
„Hodně energické – to se mi líbilo.“
„Líbila se mi projekce na fólii – hodně to na mě působilo.“
„Líbil se mi moment, jak padaly igelity.“

O představení:
Představení se vytvářelo asi rok. Premiéra proběhla v dubnu 2010. Hudbu si muzikanti skládali sami. Původně chtěli, aby tanečnice improvizovaly na živou hudbu, při které by zároveň mohl muzikant reagovat na jejich tanec. Ale časově byl tento způsob náročný, proto zkoušeli hudebníci a tanečnice zvlášť. Kostýmy měly být původně laděny do duhy, batikování přineslo ale převahu bílé a modré.
Obrazy začínají na poušti – hadi se připlazí na jeviště, fakírova flétna je vytáhne ze země a rázem jsou z nich africké divoženky, které provádí obřad Vzývání deště. Chtěli použít nějaký obřadní tanec z našeho území, např. keltský, ale žádný neobjevili, proto sáhli po africkém.
HH

Obrazy vody:
Představení plynulo jako voda. Živá hudba příjemně podbarvovala bublání pramínku i zurčení potoka až po divokou řeku. Lyrika a poezie byly pro mě asociace shlédnutého díla. Představení mělo však mnohem hlubší poselství než jen vyjádření nejrůznějších obrazů vody.V závěru voda narazila na kámen. Kyselá, špinavá, otrávená voda zalila dosavadní poezii. Alegorie vody na jevišti byla zabita lidskou špínou. Ropa, saponát, slzy plačících dětí? Bohužel, pointa přestavení byla divákovi naservírována přímo pod nos. Po celou dobu soubor pracoval s divákovou imaginací a schopností číst mezi řádky. Sdělení, jak lidi zacházejí s vodou a ničí planetu však bylo jako pěst na oko, vyjádřené nejjednodušším možným způsobem. Mnohem více by na mě zapůsobilo, kdyby se autoři pokusili pracovat na vyjádření pointy inscenace stejně metaforicky jako v jejím průběhu.
Představení bylo tanečně, choreograficky i scénograficky velmi dobře zvládnuté. Myšlenka inscenace je velmi aktuální a je inspirativní o takovýchto problémech hovořit skrze jazyk tanečního umění.
JD

SOBOTA 19. 3. 2011

Movo kreo, Brno – Vagabonds
Ohlasy:
„Melancholie.“ „Emoce.“
„Zaujaly mě rychlé pohyby.“
„Líbilo se mi, jak se vždy nějaká tanečnice vyčlenila, zatancovala si „to svoje“ a pak se zase začlenila.“
„Líbila se mi francouzština.“
„Je dobře, že francouzská píseň byla v programu přeložena .“
„Celkově to byla pěkná podívaná.“

Děti ulice se smutným výrazem ve tváři. Něco ztratili, s něčím se loučí, možná i něco očekávají…
Choreografie Vagabonds se začala zkoušet v lednu a vznikala postupně na trénincích současného tance. Původně ale nebyla zamýšlena jako veřejné představení.Inspirací byla hudba. Samotná skladba Plus d`hiver od Yanna Tiersena je dost emotivní a metaforická a při vytváření choreografie se vycházelo hlavně z nálady, kterou hudba navozuje. Choreografii společnou pro všechny tanečnice vytvářela Jana Dolejšová, sólové party si formovala každá tanečnice sama. I kostýmy korespondují s písní, respektive s jejím textem.
Děvčata předvádí nejen krásný tanec, propracovanou techniku, ale pracují i s mimikou. Utrápené tváře vyjadřující bolest. Ladné pohyby kontrastující s pohyby trhanými, rychlými. Svetry vyvolávající nesvázanost, volnost. S francouzsky podbarveným textem a jemnou melodií by člověku i uniklo, že tématem jsou vagabundi, povalečové, či chcete-li bezdomovci.
HH

T. I. K. a P. A. T. Z. ZUŠ Jilemnice – Sny neznají hranic
Ohlasy:
„Něha.“ „Přání.“ „Naplnění.“ „Život.“
„Emotivní.“ „Nápadité.“
„Působilo to na mě tak, že v tanci není žádná hranice, je pro všechny.“
„Ocenila bych tanec za plátnem, který pak zelený pár také tancoval, a že jste našli choreografii, která je přenositelná i pro handicapované.“
„Líbilo se mi barevné provedení kostýmů, které vytvářelo čistý jasný obraz.“
„Ocenila bych akrobatické prvky s vozíčkem.“

Sny neznají hranic
Taneční skupina T. I. K. a P. A. T. Z. ZUŠ Jilemnice se představila v různobarevném tanečním reji. Na jevišti se odehrávaly taneční duety, ale také skupinový tanec, jehož součástí byla tanečnice na vozíku. Od první chvíle představení mi bylo líto tanečnice na druhém vozíku, která měla zelenou barvu trička. Seděla a smutně hleděla na taneční veselí. Tento dojem však nebyl chybou choreografie…Jeviště se setmělo a za bílou plentou se odehrál krásný sen. Pro dívku na vozíku přišel princ a vyzval ji k tanci. Překvapením bylo, když mladík ze snu vyšel zpoza bílé plenty, vyzval zmíněnou tanečnici v zeleném tričku k tanci a díky velmi dobře zvolené choreografii zatančil stínový sen s dívkou z vozíku. Nic není nemožné!
Celé představení bylo nápadité, citlivé a něžné. Tanec, stejně jako sen nemá hranic, ani bariér. Zkrátka, tanec je pro všechny, kdo tančit chtějí.
JD

Scarlett – Houslistky
Ohlasy:
„Hravé.“  „Kytara.“ „Celkově dobrý nápad.“
„Koncert.“
„Chybějící vesta.“
„Dívčí hravost.“
„Holky mají dobře zvládnutou techniku.“
„Kostým dobře sedl k tématu.“

Houslistky
V odpoledním bloku jsme se setkali s podobnou volbou autora hudby. Podobně jako Movo kreo si i skupina Scarlett vybrala pro svůj tanec skladbu od Yanna Tiersena. Jejich skladba je ale dynamičtější a především více vynikají housle. Dívky, oblečené v bílé košili a černé vestě a kalhotách ve své choreografii hru na housle napodobují.
Taneční skupina vyhledává pro svou tvorbu různé žánry. Když jedna z dívek donesla tuto hudbu, inspirovaly se jí. Dnešní vystoupení pro ně bylo premiérou.
HH

Cyranova boty – PŮLměSIC
Ohlasy:
„Originální, luxusní, sexy, strašidelné, několikarozměrné podívání.“
„Skvělá akrobacie a rovnováha.“
„Štěstí, že jsme stihli derniéru.“ „Škoda, že je derniéra.“
„Při té poslední části mi naskakovala husí kůže.“
„Emocionální.“
„Ze začátku pěkně hravé.“
„Působivé, jak se jedno téma dá různě pojmout.“
„Zaujalo mě, jak hudba reagovala na tanečníky.“
„Skvělé tváře – krásně jste se sešli.“
„Zaujalo mě, jak jste si pohráli s konstrukcí.“
„Trojrozměrná hudba.“
„Prostřední část byla skvělá – nepodbízela, byla cudná.“
„Překvapivý konec – hodně emotivní, krvavý všeříkající akt.“
„Líbily se mi kostýmy.“

To dítě ve mně dýchá – tiše dýchá…
Co dává člověku právo vzít život, který nedaroval… Myšlenka provázející generaci za generací. Ovšem je to nejjednodušší způsob, jak se zbavit zodpovědnosti. Proč ne. Kdo uteče, vyhraje. S láskou nebo bez lásky – následky jsou stejné. A právě o tom vypráví inscenace PŮLměSIC.
Sledujeme mladou dvojici od první schůzky až po nutnost závažného rozhodnutí. Mají se rádi, ale jsou příliš mladí. Řešení je na dosah ruky. Přesto však váhají. Protipólem je jim dvojice, která se setká zcela náhodně a krátkodobě. Zde se však nediskutuje – potrat je jediná cesta. Do ordinace vcházejí ženy, ale ven… Dárkyně života, bludné duše, vražedkyně, soudkyně i odsouzené… Jak budou žít dál?
LK

Další recenze zde: PŮLměSIC_recenze

Nebeský oheň, Praha – Kdo jsem?
Ohlasy:
„Hranice.“ „Vězení.“ „Hledání.“
„Charaktery.“ „Manipulace.“
„Osobní prostor.“
„Líbil se mi přechod, kdy na začátku byly hranice pevný, pak se rozbily.“
„Líbilo se mi, že výrazné typy byly na jevišti vzadu a mírnější vepředu, takže nezanikly.“

Kdo jsem?
Jeviště rozdělené bílou páskou na čtyři díly a v každém z nich zaujímá statickou pozici jedna dívka. Postupně se nám každá z nich představí ve svém vyznačeném kvádru. Dříve nebo později nám dojde, že zosobňují povahové rysy. Klasické dělení na Cholerika, Melancholika, Flegmatika a Sangvinika to ovšem není, proto může být pro některé tápání po smyslu představení delší. V programu se však vše vysvětluje. Dominantní, Pečující, Opatrný, Inspirující. To jsou ony charaktery.Dívky v rozmezí své role, svého typu, prezentují svůj charakter tanečně, ale při snaze uniknout z „vězení,“ využívají pro změnu pohybově-divadelní prvky (hra se stěnou, překračování svého vyhrazeného prostoru). Sólové výstupy přecházejí v párové etudy a závěrem i ve skupinový tanec.
Představení vzniklo před půl rokem na letním soustředění souboru. Choreografka Anna Dorňáková vytvářela sestavu děvčatům na míru. Snažila se vyjít z jejich povahových typů. Nejdříve vzniklo téma, pak se k němu hledala vhodná hudba.
HH

Nebeský oheň, Praha – Imaginary
Ohlasy:
„Výbušné.“
„Agresivní, ale přesto ladné.“
„Agresivní ve smyslu křičíte, chrlíte to na nás.“
„Uniklo mi, že to jsou stejné holky jako u Kdo jsem? – jak se převlékly do černé.“
„Obdivuji, že jste vydržely se stejným tempem až do konce.“
„Technika byla výborná.“

Imaginary
Smršť v černém. Tak by bylo možné charakterizovat energické představení uskupení Nebeský oheň. Na rozdíl od jejich obvyklé, sdělením nabyté tvorby, které se většinově věnují, se jednalo čistě o tanec pro tanec. Účinkující předvedly precizní techniku a schopnost naplnit charakter hudby.
LK

Bardo, Brno: Improvizace
Ohlasy:
„Zmatek.“ „Neuróza.“ „Spolupráce.“ „Ženy.“
„Starý výtah čeká dítě.“
„Zaujal mě výraz a návaznost.“
„Zaujal mě výkon těhotné paní.“
„Obdivuji soustředění a koncentraci.“
„Líbila se mi nálada a atmosféra.“

„Je to starý výtah se železnou mříží a dvoukřídlými dveřmi.“
Uf… oni – tak zněl název tanečního představení, které skupina Bardo měla původně uvést. Ačkoliv dvě ze čtyř tanečnic onemocněly, skupina se přesto rozhodla vystupovat. Jako posilu si pozvala Veroniku Kolečkářovou (lektorka workshopu současného tance) z taneční skupiny Filigrán a čtveřici na jevišti doprovodila i choreografka Barda Katka Hanzlíková. Dohodly se, že společně divákům zaimprovizují. V této sestavě se na jevišti sešly poprvé, to ale diváci vůbec nepoznali. Ženy působily naprosto sehraně, jako by spolu již dlouho pracovaly.
Náhodně vybrané téma z knihy. Náhodně vybraná hudba. Dívky mají chvíli na rozmyšlení, a následně si už jedna tanečnice po druhé začne rozvíjet svou myšlenku. Postupně reagují i jedna na druhou. Pracují s určitými gesty, které opakují a dále rozvíjejí sami, či s další tanečnicí. Choreografie se blíží víc pohybovému divadlu, ale objevují se i taneční prvky. A nejen, že improvizují tanečnice, ale je zapojen i osvětlovač.
HH

Akro Dance Theatre? Toruň, Polsko – Man´s Thing (Mužská věc)
Ohlasy:
„Radost, zvuky, život.“
„Nápad.“ „Vtip.“ „Hra.“
„Líbilo se mi, jak tancovali s chutí.“
„Ocenil bych komunikaci mezi tanečníky.“
„Ocenila bych komičnost – je těžké rozesmát publikum a vám se to povedlo.“
„Změna oproti loňskému představení. Letos je to hravé. Je fajn, že pokaždé přijedete s něčím jiným, novým.“

Mužská věc
Akro umí překvapit. Představení s názvem Mužská věc vznikalo na konkrétní podnět, kterým byl příbytek nových mužských členů do souboru. Bohužel dle slov vedoucí souboru se mužská část souboru opět rozprchla. Téma však zůstalo. A to i přesto, že v inscenaci tančí jediný muž. Narozdíl od jiných představení tohoto souboru, která jsme měli možnost shlédnout na loňských ročnících festivalu, se v představení objevily také čistě herecké pohybové etudy s využitím čtyř pneumatik.Mužská věc? Námětem pro hru se staly pneumatiky, kdy dvě a dvě ženy využívaly všech možností práce s pneumatikou, asociacemi a jejich významy. Často se vše dělo v tichu, které se obohacovalo jen zvuky aktérek a pneumatik. V jednu chvíli se muž zvedl, významně zalovil v kapse a vytáhl… žluté autíčko. Jako malý kluk si s ním začal jezdit po jevišti. Celá skupinka zasedla do imaginárního auta a vyjela si na výlet. Zaskřípěly brzdy…
Představení bylo plné vtipu a hry i kvalitní taneční techniky. Soubor dostal od diváků v diskusi zajímavé podněty pro další práci, takže se možná máme v souvislosti s tímto představením ještě na co těšit.
JD

NEDĚLE 20. 3. 2011

Adéla Lukšíková , Brno– Slečno Molly…
Ohlasy:
„Líbila se mi mimika.“
„Vtipné.“
„Zlom a překvapení.“ „Živočišnost.“ „Detail.“
„Je úžasné, jak jednoduchými prostředky lze vyjádřit všechno.“

Slečno Molly…
Mladá dívka, jmenuje se Molly, sedí před zrcadlem a připravuje se, jak se bude tvářit, až se setká se svým prvním zákazníkem. Postupně si začíná uvědomovat, že to nezvládne. Není to nic pro ni. Už to nechce udělat. Ale bohužel je pozdě. Zákazník přišel…Krátká herecká nonverbální etudka odstartovala poslední blok letošního TANCESSE. Inspirací pro její název byl román Moll Flandersová od Daniela Defoea. Adéla Lukšíková jako Molly během pěti minut prošla výraznou proměnou.
Výrazné, otevřené, živočišné pohyby se promění v ostýchavá gesta se snahou zahalovat si tělo. Z veselé tváře je tu rázem tvář vylekaná, snažící se vyplodit křečovitý úsměv. Dobrým nápadem je hra se svlékáním a oblékáním a drobná gesta s tím spojená – náznak otázky: „To si mám svléknout?“ tak, že si chytne svetr u dekoltu a významně se podívá do zrcadla – na partnera, nebo když už si uvědomuje, že to nedokáže a začne si shrnovat legíny ke kotníkům a jen opatrně zvedá pohled k zrcadlu, kterému se však spíše vyhýbá, než aby do něj přímo pohlédla. Z vyzývavé dívky, která se bezhlavě pouští do něčeho, co ji neobohatí ani peněženku, ani osobnost, ale spíš naopak – ublíží jí to, se stane slečna stydlivá, přemýšlející, uvědomující si následky. Uniknout nešťastnému osudu se jí však už nepodaří.
HH

Adéla Lukšíková , Brno– V ní
Ohlasy:
„Dobře jsi měla udělané pohyby dítěte.“
„Líbila se mi písnička před spaním a taky stres.“
„Je dobře, že konec je otevřený – nevíme, jestli porodí.“
„Dobře hlasově rozdělené postavy.“
„Skvělá mimika – výraz dítěte před porodem.“
„Oceňuji tvůj výzkum, že jsi šla tolik do hloubky.“

V ní
V etudce V ní ztvárňovala Adéla nenarozené dítě. Jako rekvizita jí posloužil igelit, který představoval dělohu. Právě igelit byl prvotním impulsem k této scénce. Viděla představení, ve kterém se s igelitem pracovalo, a tak začala přemýšlet, co by se s ním ještě dalo dělat jiného. To ji následně přivedlo právě k tématu nenarozeného dítěte.Spousta práce ve studování různé těhotenské literatury, či vyhledávání této tématiky na internetu se osvědčily, protože výsledný obraz podala dokonale. Její pohyby přesně simulovaly pohyb těhotné ženy, takže ač si mohl být divák ze začátku nejistý, po chvilce už si jistý být mohl – ano, je to mimčo v maminčině bříšku. Také mimika byla přesvědčivá. Rysy v obličeji opravdu připomínali dětskou tvář.
Přejeme ti, Adélko, abys stejně pozitivně zaujala i přijímací komisi na JAMU také s ostatním, co sis pro ně připravila. Jednoduše řečeno – nám ses líbila.
HH

QuaQuattrone, Uherský Brod – V koloběhu dní
Ohlasy:
„Dynamika.“ „Psychozměny.“ „Preciznost.“
„Zajímavý kontakt.“ „Vnímání se.“
„Hluboké ryfy.“
„Polštář jako mazlíček.“ „Polštář jako přítel.“
„Polštář jako prostředek k navázání kontaktu.“
„Stereotyp, do kterého můžeme spadnout.“

V koloběhu dní
Stereotyp je mottem tohoto představení, které vznikalo tři měsíce. Na jedné straně stojí dívka, které se nechává stereotypem pohltit a nechce z něho vystoupit, na druhé jsou dívky, které se z něj snaží dostat různými způsoby. Vbíhají do kruhu, kde mají volnost pohybu. Chytají se polštářku, který jim pomáhá se uvolnit, bez něj jsou strnulé. Čím víc polštářků mají, tím víc se mohou uvolnit.
K vystižení situace využívají trhané, opakující se pohyby, zbrklé běhání kontrastující s klidným přitulením se k polštáři. Každá dívka se prezentuje odlišně. Na malém jevišti navíc vystupuje další motiv – to, jak si jsou blízko, ale přitom se nevnímají. V momentu, kdy by se mohly potkat, a na toto setkání zareagovat, se minou a to doslova těsně. Dívky si také pohrály s dynamikou – od klidného probuzení se vše výrazně zrychluje a v závěru se opět mírní.
HH

Nebeský oheň, Praha – Do nebes
Ohlasy:
„Ženskost.“

Do nebes
Čtyři děvčata tancují na píseň Zuzany Navarové, vyjadřují touhu, hledání. Občas se v choreografii vyskytuje kontakt, občas jde o synchronizovaný pohyb. Velmi dobrá technická úroveň tanečnic a nakousnutí tématu by mohlo i pokračovat v rozvinutí tématu dál.
VB

Workshopy:

Současný tanec – Martin Dvořák
„Po jógové rozcvičce, která byla náročná, ale zároveň hodně motivující, jsme pracovali ve skupině a snažili se najít společný rytmus (chůze, společně se zastavit, rozejít, dupání, tleskání). Dělali jsme variaci, kterou jsme použili pro kontaktní práci.“

Současný tanec (Upside down) – Dano Raček
„Krásný trénink. Na začátku jsme se rozdýchali a zahřáli. Hodně se pracovalo s rameny a rukama. Dělali jsme i variace. Cílem nebylo naučit se jednu variaci, ale spíš více variací a jejich kombinace. Dano hodně pracuje se střídáním pozic ve stoje  na rukou (výraz na rukou není úplně přesný – horní končetiny měly opornou funkci). Každý prvek se skládal z několika částí a my jsme se je učili postupně, až jsme se naučili jednu, pokračovali jsme a učili se druhou. Danova dílna byla velmi motivující, je to příjemný člověk, a oceňuji jeho individuální přístup – přijde k vám a vysvětlí vám, co potřebujete.“

Flamenco – Pavel Lhotský
„Tento workshop byl velmi technický. Prošli jsme si dupy, práci paží i rytmiku. Postupovali jsme od základů po náročnější věci, které jsme zúročili v závěrečné choreografii. Příjemné. “

Africký tanec – Alena Chládková
„Workshop afrického tance byl nabitý rytmem, sluncem a energií. Pod vedením Aleny Chládkové se sál plný tanečnic a tanečníků rozhodně nenudil. Alenka na ně nebyla sama. Výuku tanců doprovázeli dva bubeníci, kteří bubnovali na africké djembe – Jiří Bouda a Jára Novotný. Tanečníci se zpočátku zahřáli a při rozcvičce si vyzkoušeli několik principů, se kterými se v africkém tanci pracuje. Pak následovala technika jednotlivých kroků, z nichž vznikla celá choreografie tance, jenž nese název Tiriba. Workshop byl ucelený a tanečníci odcházeli s novou zkušeností a radostí v těle.“